Hrad Kumburk

Hrad Kumburk je jednou z nejromantičtějších zřícenin v Českém ráji. Z jeho vrcholové vyhlídky se otvírá nádherný výhled na Jičínsko (Veliš, Zebín, Prachov), Bradlec, Tábor, Kozákov, Ještěd, Podkrkonoší, Krkonoše a blízkou Zvičinu.
Kumburk je součástí Lomnicka, atraktivního regionu na hranici Českého ráje. Lomnicko se může pochlubit dalekými rozhledy, lákavými přírodními a turistickými cíli, hustě protkanou sítí pěších tras i cyklotras a ideálními lyžařskými terény. Lomnicko je součástí Geoparku Český ráj, jenž je jedním z Globálních geoparků UNESC

Dějiny hradu
Okolnosti založení Kumburku nejsou dostatečně známy. Je pravděpodobné, že hrad založili okolo roku 1300 Markvartici, kteří přišli do této oblasti snad již v polovině 13. století.
Prvním známým majitelem hradu byl Markvart z Goldenburka. Poprvé se o něm dozvídáme k roku 1325, kdy jej pohnal k soudu Vok z Rotštejna pro škody způsobené na jeho majetku. Markvart měl zřejmě tři syny, z nichž nejmladší Beneš z Vartenberka zdědil Kumburk nejpozději v roce 1357. Dalším vlastníkem byl Benešův potomek Jindřich, o němž víme pouze to, že byl ženat s paní Žofkou z neznámého rodu. Jejich syn Jan se stal jeho nástupcem závěrem roku 1396. V roce 1406 kvůli dluhům o hrad přišel a jeho vlastníkem se stal Jan Krušina z Lichtenburka, nejvyšší purkrabí a hofmistr Království českého. Ten však již následujícího roku zemřel a hrad převzal jeho syn Hynek.
Hynek Krušina byl velkým příznivcem husitů a patřil mezi 425 českých pánu, kteří podali protest proti upálení mistra Jana Husa. V roce 1420 zorganizoval na hoře Oreb tábor lidu a odtud v jeho čele vytáhl na pomoc Praze. Při tomto tažení dobyl a vypálil klášter v Mnichově Hradišti a porazil královské vojsko v bitvě pod Vyšehradem. Na sněmu v Čáslavi byl dokonce zvolen za jednoho ze zemských vladařů. V roce 1427 se však poddal císaři Zikmundovi a oddaně mu pak sloužil.
Po jeho smrti v roce 1454 kumburské panství spravoval rodový nástupce Vilém Krušina společně se svým synem Haymanem. Roku 1486 Vilém umírá a o dva roky později Krušinové z neznámých příčin o panství přicházejí.
Osudy hradu a panství pak po několik let nejsou známy, proto nevíme, kdy a jak je získal pan Jan Žehušický z Nestájova († 1502), po němž hrad přešel, opět neznámo kdy a jak, na Bartoloměje, knížete minsterberského a vnuka Jiřího z Poděbrad. Kníže Bartoloměj zemřel roku 1515 a zřejmě od jeho potomků pak Kumburk odkoupil Jindřich Berka z Dubé. Již roku 1529 však Kumburk drželi Trčkové z Lípy, kteří je v roce 1607 prodali Zikmundu Smiřickému ze Smiřic.
V té době přestal být Kumburk využíván jako obydlí majitelů panství, pomineme-li věznění Elišky Smiřické na Kumburce mezi léty 1609–1620 pro milostné pletky s „nízkým“ člověkem. Vysvobodil ji její pozdější manžel Ota z Vartenberka, jenž se hradu zmocnil. Po bitvě na Bílé hoře byl majetek Smiřických zkonfiskován a dostal se do rukou Albrechtu z Valdštejna. Panství Smiřických s městem Jičínem se pak stalo základem Frýdlantského vévodství, které Valdštejn založil. Když byl roku 1634 vévoda Valdštejn v Chebu zavražděn, daroval císař panství Rudolfovi z Tiefenbachu. Ten zemřel bez dědice a panství přešlo na jeho manželku rozenou ze Šternberka a po její smrti pak na jejího synovce Jana Norberta ze Šternberka
V době třicetileté války se hradu zmocnili Švédové, kteří jej využívali jako opěrného bodu. Po třicetileté válce, konkrétně v roce 1658, byl hrad, podobně jako další, z rozhodnutí císaře Ferdinanda III. pobořen. Posledními majiteli byli od roku 1714 až do konfiskace po druhé světové válce Trauttmansdorffové.
V současné době patří Kumburk i s nedalekým Bradlcem obci Syřenov. Správu nad Kumburkem a dohled na Bradlci vykonává Sdružení pro záchranu hradu Kumburku, z. s.
